Náš krycí pes

DYSPLAZIE LOKETNÍCH A KYČELNÍCH KLOUBŮ

Jak si najít štěně které nebude mít tyto problémy? Jak těmto problémům předcházet?

Nikdy nelze vyloučit, že zrovna váš pes nebude mít dysplazii, ale při výběru štěněte se vyhýbejte štěňatům bez PP. Proč? Je velká pravděpodobnost, že pokud rodiče mají PP a štěňata ne, byl jeden z rodičů (nebo oba) vyloučeni z chovu právě kvůli nějaké nemoci, kterou nejčastěji je dysplazie. Pokud si kupujete štěně s PP, zkontrolujte si, jaký stupeň dysplazie mají rodiče a vybírejte jen z takových štěňat, jejichž rodiče měli dysplazii stupně 0, maximálně 1.
Dbejte také na to, aby štěně nemělo nějaký úraz v období růstu, ať už pád z překážky nebo třeba autonehodu. To vše přispívá ke vzniku dysplazie. Až bude mít pes vhodný věk pro první rentgen k posouzení dysplazie, raději si jej nechte udělat, než po pár letech zjistit že váš pes má těžkou dysplazii, s jejíž léčbou jste mohli začít už v roce, kdy byl možný první rentgen.
Je třeba problémům předcházet, než je pak "jen" řešit.

Dysplazie kyčelních kloubů, stejně jako dysplazie loketních kloubů, je dedičně podmíněný chybný vývoj kloubů, kterým jsou postiženy psi i fenky bez rozdílu věku a pohlaví. Štěňata se rodí se zdravými klouby a to, jestli dysplazie vznikne, závisí na genetické výbavě každého jedince a faktorech vnějšího prostředí.

Dysplazie loketního kloubu - DLK

- je souhrnné označení několika nemocí vedoucích k poruchám souběžnosti kloubních ploch pažní, vřetenní a loketní kosti, častěji označováno jako artróza loketního kloubu. Mezi formy DLK řadíme nestejnoměrný růst předloketních kostí, ulomení korunkového výběžku na vnitřní straně loketní kosti, nespojení háčkového výběžku s loketní kostí a osteochondróza vnitřního kondylu pažní kosti. Jednotlivá onemocnění se mohou vyskytovat samostatně nebo může dojít i k jejich kombinaci.
Onemocněním trpí hlavně velká a obří plemena, avšak u jiných plemen tuto nemoc, stejně jako DKK nelze vyloučit.

Dysplazie kyčelního kloubu - DKK

- je bolestivé onemocnění, kdy dochází k oslabování kyčelního kloubu, vzniku artrózy a postupnému zhoršování pohyblivosti psa. Na vzniku dysplazie se dědivost podílí mezi 20 % až 60 % v závislosti na plemeni, zbytek vytvářejí vnější vlivy, a to zejména výživou a tendencí k rychlému růstu. Kyčelní kloub tvoří ohnisko přenosu síly z pánevních končetin na tělo psa, a proto má pro pohyb psa základní význam. Při dysplazii kloubní hlavice nesedí správně do kloubní jamky (je v jamce usazena volně) a následkem toho je narušena harmonie pohybu kloubu. Důsledkem je nadměrné opotřebení kloubu. Většinou bývají postiženy oba klouby. Dysplazie kyčelních kloubů se vyskytuje v několika stupních, při nejtěžším stupni bývá kloub zcela mimo kloubní jamku.

Dědičné a vnější faktory působící na dysplazii
Polygenní dědičnost:
Termín, který se používá, když u dysplazie kyčelního kloubu jde o dědičně podmíněný znak, na jehož stupni se podílí celá řada genů.

Pravděpodobnost, že se u štěňat projeví dysplazie, je u každého štěněte jiná. Především záleží na rodičích jestli měli dysplazii nebo ne.
Dva negativní jedinci - v průměru 26% (16 - 43 %) pravděpodobnost, že potomek bude mít dysplazii.
Jeden pozitivní, druhý negativní - v průměru 48 % (25 - 62 %) pravděpodobnost
Oba pozitivní rodiče - v průměru 77 % (46 - 93 %) pravděpodobnost

Vnější faktory:
Z celé řady vnějších faktorů, které na utváření a vývoj dysplazie působí, jsou nejdůležitější pohyb a strava.

Pohyb

- nadměrné tělesné zatížení během růstu psa s dědičnými vlohami lze považovat za faktor napomáhající ke vzniku tohoto onemocnění. Podstatný vliv má také povrch, na kterém se pes pohybuje první rok života. Z tohoto důvodu pes nemá běhat a pobývat po betonu, silnicích a jiných zpevněných plochách, ale měl by být na měkkém, pružném povrchu. Do 6 měsíců minimálně by měl být také omezen běh u kola a velmi intenzivní trénink.

Strava

- nekvalitní strava nevhodná pro štěňata je nejčastějším spouštěčem vzniku dysplazie. Často obsahu nadměrné nebo nedostatečné dávky minerálů, především vápníku. Obsah vápníku a fosforu v potravě musí být ve správném poměru. Určitou roli ve vzniku dysplazie v potravě hraje také poměr sodíku, draslíku, chloridu a elektrolytů. Na vývoj kostry mají nejdůležitější vliv vitamíny A a D, jejichž poměr by se v potravě neměl odchylovat od normy. Dodávané energie v potravě by také nemělo být hodně.

Výskyt dysplazie také ovlivňuje výška a váha psa. Riziko výskytu DKK u obřích plemen je 50x vyšší a u velkých plemen 20x vyšší než u malých a středních plemen.
U psů s nadváhou jsou nadměrně zatěžovány kloubu, což do jisté míry vede také ke vzniku DKK a DKL.

Funkce kloubů
Kyčelní a loketní klouby mají v rámci pohybového aparátu 2 základní funkce - nosnou (jako nosič těla) a pohybovou (umožňující pohyb). Podíl hrudních a pánevních končetin na těchto funkcích je rozdílný.
Hrudní končetiny jsou zaúhlené o něco méně (úhel mezi kostmi je cca 180 stupňů), protože plní hlavně nosnou funkci. Nesou podle plemene 60 - 80 % tělesné hmotnosti. Pánevní končetiny plní hlavně pohybovou funkci a nesou tedy mezi 20 - 40 % hmotnosti.
Při pohybu vpřed je většina síly přenášena přes kyčelní klouby, obratle a pánev do těžiště v přední části těla. Síly, které na kyčelní kloub působí při skoku nebo rychlém startu jsou  nepoměrně vyšší  než při stání a mohou dosahovat až šestinásobku hmotnosti zvířete.

Příznaky onemocnění
Příznaky onemocnění dysplazií jsou velmi pestré. Avšak dysplazií může trpět i pes, který se žádnými klinickými příznaky neprojevuje.
Uvádí se, že jen okolo 25 % psů trpících dysplazií vykazuje klinické příznaky, avšak i když zpozorujete u vašeho psa nějaký z příznaků, nemusí se hned jednat o dysplazii, může to být jiné onemocnění. Pokud si však nejste jistí a pes některý z příznaků vykazuje, bude lepší se psem zajet k veterináři.

Nejčastější příznaky u DKK (velmi podobné jsou i u DLK):
- kulhání
- obtížné vstávání
- potíže při chůzi do schodů
- současné odrážení se oběma pánevními končetinami
- potíže při prvních krocích
- rychlá únava
- nechuť k pohybu a ke hře
- neochota skákat
- potíže po těžší zátěži

Jak veterinář zjistí dysplazii?
Objektivní posouzení dysplazie lze provést je rentgenologickým vyšetřením, proto vždy, když máte podezření na dysplazii u svého psa, musíte k veterináři se psem přijít.
Veterinář bude chtít nejdříve vidět, jak váš pes chodí, běhá, vstává. Bude pohybovat nohama aby posoudil jaká je maximální možnost pohybu a bolestivost při některých pozicích.
Rentgenologické vyšetření se provádí nejdříve zhruba v měsíci, kdy pes dosáhne 1.roku.
Posouzení ve věku 4. - 11. měsíce není možné, protože u cca 20 % testovaných zvířat se dysplazie ještě může změnit. A to buď k horšímu nebo k lepšímu.
Minimální věk pro posouzení snímků na vyhodnocení dysplazie je 12, 18 nebo 24 měsíců, podle plemene a požadavků chovatelského klubu. Vyšší věk platí zejména pro psy velkého a obřího plemene.
Protože rentgeny většinou provádí veterinář ve specializované vaničce a klouby psa jsou pro správné zhotovení rentgenů (především kyčelních kloubů) nepřirozeně nataženy a vytočeny, je nutná sedace psa.
Na snímku se hodnotí tvar hlavice, její hloubka, symetrie kloubní štěrbiny, degenerativní změny a Norberg-Olssonův úhel.

Pro jednotné posouzení rentgenových snímků byla zavedena centrální místa pro vyhodnocení DKK a DLK, která vyhodnocují snímky podle jednotlivých kriterií.


Stupně:
Stupeň DKK

Popis
A    Negativní, bez příznaků dysplazie
B    Hraniční dysplazie, přechodný stupeň
C    Mírná dysplazie, mírná artróza
D    Střední dysplazie, okraj jamky oploštělý nebo zřetelné příznaky artrózy
E    Těžká dysplazie, výrazné změny v kyčelním kloubu, deformace hlavice, další příznaky artrózy

Dysplazie kyčelních kloubů se hodnotní sedmi parametry, každý počtem bodů od 0 do 4. Po vyhodnocení se body sečtou.
 

Stupeň

A =   0 - 2     body (zdravý kloub),

B =   3 - 7     bodů (přechodná forma),

C =   8 - 14   bodů (nízký stupeň dysplazie),

D = 15 - 21   bodů (střední stupeň),

E = 22 - 28   bodů (vysoký stupeň dysplazie).

Stupeň DLK

Popis
0 - normální loketní kloub bez abnormalit
1 - mírná artróza, formace osteofytů, které nejsou širší než 2 mm, skleróza subchondriální kosti, inkongruence kloubních ploch
2 - střední artróza, formace osteofytů od 2 - 5 mm
3 - těžká artróza, osteofyty širší než 5 mm, zřejmá fragmentace processus koronoideus, izolovaný processus ankoneus.

Psi, kteří byli léčeni chirurgicky pro vývojové vady loketního kloubu, by měli být posouzeni jako stupeň 3.

Léčba a operace
Existuje několik metod léčby, které mohou ulevit psovi od bolestí a vrátit mu pohyb. Veterinář stanovuje léčbu podle věku psa, závažnosti stavu a finančních možnostech majitele.

Léčba
Nejprve by pes měl zhubnout, pokud je to potřeba. Dalšími možnostmi je ulevit psovi od bolesti protizánětlivými léky a přizpůsobit zátěž zdravotnímu stavu - pohyb ale musí být pravidelný. Nejlepší formou pohybu pro takové psy je plavání, které udržuje svaly v kondici, a nezatěžuje nemocný kloub psa.
Obvykle pes s protizánětlivými léky musí brát i léky na podporu růstu kloubů a chrupavek.
Léky pes musí brát přesně podle pokynů lékaře a vždy ve stejnou dobu.

Pokud tato léčba selže, nebo je již na takovou léčbu pozdě, v úvahu přichází operativní způsob léčby. Existuje několik druhů operací, přičemž každá z nich je šitá přímo na určitý problém.  

U kterých plemen je nejčastější výskyt dysplazie?
Podle průzkumů se prokázalo, že nejvíce a nejčastěji postiženými plemeny jsou novofoundlandský pes, bernardýn, bulmastif, bernský salašnický pes, zlatý retrívr, rotvajler, mastif, čau-čau, velký knírač, německý ovčák, gordon setr a jim velmi podobná plemena. Naopak nejméně postiženými plemeny jsou belgický ovčák, chrti, kolie, sibiřský husky, dalmatin, flat-coated retrív a špic.