Náš krycí pes

HISTORIE PLEMENE

Tosa Inu,

japonský válečný pes,

ve své zemi patří k legendám

Historie plemene souvisí s tradicí psích zápasů v Japonsku. Počátek chovu tohoto plemene se datuje od poloviny 19. století.

Psí zápasy jsou v Japonsku prastarou tradicí, která sahá až do 14. století. Podle ústního podání vznikla tosa křížením psů Shikoku-Ken se západními plemeny. Plemeno nese název podle kraje, ve kterém se původně chovalo a často se mu říká také "Japonský mastif". Západní plemena, která se podílela na vzniku plemene, jsou buldoci (1872) pro pevný stisk, mastifové (1874) pro mohutnost, odvážnost a vysokou inteligenci, němečtí ohaři (1876) pro postřeh a vytrvalost a německé dogy (1924) pro majestátný zjev. Všechna tato plemena byla použita ke zlepšení kvalit plemene v celé řadě postupných křížení. Údajně se používali ke křížení také svatobernardští psi a bulteriéři, ale rok jejich použití není znám. U tosy jsou pevně zakotveny typické povahové vlastnosti molossů, jako je houževnatost a bojový instinkt a ty jsou výsledkem vlivu křížení uvedených plemen.

Na konci 19. a na počátku 20. století se tosa ještě nemohla označovat za plemeno, protože byli psi nejednotní, exteriér závisel nad tím, jak moc v něm kolovala krev toho nebo jiného plemene. Za tosu proto považovali každého většího psa.

V roce 1871 se poprvé v Japonsku objevila vzteklina a byly utraceny tisíce psů a snimi i předkové tosy. V roce 1923 postihlo Japonsko zemětřesení, to téměř zničilo Tokio a vyžádalo si 130 tisíc obětí.

Zbylé tosy byly zkříženy s Akitou a jejich potomkům se nazývalo Šin-akita (šin - nový). Ocasy měly zatočené a uši zavěšené. 

Chov tos se začal rozšiřovat v roce 1924-1933, chovem se zabývalo 5 tisíc chovatelů.

Druhá světová válka plemeno doslova zničila. Držení velkých psů bylo zakázáno, za držení tosy byl trest smrti. Zachránci tos riskovali životy tím, že s nimi byli ukryti v nepřístupných oblastech ostrova Hokkaidó, pár špičkových chovných psů narychlo vyvezli do Koreje a na Tchajwan a jen tak válku přežili. 

Po válce zůstalo v Japonsku (Kjúšú a Tohoku) bezmála jen deset psů a byl opět obnoven chov tohoto impozantního překrásného plemene.

________________________________________________________________________________________________________________________

POPIS PLEMENE

Tosa Inu je japonský pes původně vyšlechtěný k zápasům, známý také jako "PES SUMO".

Tento typ zápasu je podobný našemu lidskému sumo. Cílem je povalit protivníka na zem a držet ho co nejdéle pod sebou.

Jaká je tosa dnes?

Dřívější tosy se těm dnešním ani trošku nepodobali. Ty byly menší a vážily daleko míň. První tosy se daly srovnat spíše s japonskými špicy a místním plemenem nihon-inu. Jejich váha byla něco málo přes 30 kilogramů, měli postavené uši a ocas zatočený nad hřbet. Byly menší než dnešní akita inu.

Dnešní tosa je velký pes, přesto, že je mohutná a má silné kosti, její osvalení není příliš přehnané a vypadá atleticky. Feny měří většinou kolem 60-70 cm a psi cca 70-85 cm. Výška směrem nahoru není nijak stanovena. Jsou většinou červené barvy, žluté, tmavě červené. Vzácná je žíhaná a černá barva, proto je i cena za štěně potom poměrně vysoká. Mívají bílé znaky na hrudi a prstech. Dnešní tose ocas v klidu volně visí, při pohybu nebo ve střehu ho má výš.

U nás nebo v Evropě začaly být japonské tosy moderním a žádaným plemen. Začal být o ně velký zájem především proto, že jsou to vynikající společníci a rodinní miláčci. To jí nejvíce vyhovuje, protože se nejlépe cítí v blízkosti svého pána, jeho rodiny a je za to nadmíru vděčná.

Přes svoji zápasnickou minulost v zemi původu to jsou psi při správné výchově velmi vyrovnaní, přátelští k lidem a tolerantní k cizím psům. Psy bývají dominantnější k ostatním psům (k fenám obvykle ne).